Šla jsem okolo bloku. Dvakrát dokola. Nebyla jsem schopná zabrousit konečně do domu. Konečně vytáhnout ten svazek klíčů a vejít. Ne, dnešní text nesmím publikovat dnes. To by bylo přece proti všem zásadám.
Cestou jsem si přeříkávala svoje myšlenky. I ty, které jsem právě napsala v tramvaji. Napadlo mě, jak když "tohle nenapíšu, tak svět přijde o TAKOVOU spoustu literárních skvostů..." Blbost! Na jednu stranu miluju naše pseudoliterární večery. Na druhou stranu, tohle bylo moc. Jak jsme si posílali vlastní notýsky, vzájemně si vyznávali city a podporovali se? Ach...
Dnešní večer je něco tak zvláštního. Mám ráda, jak můžeme společně otevřít naše duše, společně si zanadávat na problémy, společně se podpořit, společně si dodat sebevědomí a společně se odvážit k věcem, které bychom sami od sebe nědělali.
A způsob, jakým se mi právě teď pletou písmenka na klávesnici, o tom svědčí víc než dost.
Tak ještě jednou. Ač je pondělí, miluju dnešní večer. A děkuju za něj. Jo a Baruš... Vím, že to budeš číst. Patříš mězi NĚ. Taky Tě mám moc ráda.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat