Líběj
se mi věžičky bílýho sněhu na špičkách tvejch bot.
Ikdyž
je teď zrovna nevidim.
Líbí
se mi, jak sněží a přitom nám ani jednomu vůbec není zima.
A
to jako vážně.
Je
to lepší, lepší a lepší, lepší než křupání sněhu pod nohama, lepší než mrazivý
slunce, lepší než vánice za oknama a ruce hřející se o hrnek s čajem.
Stát
a nechat si padat sníh na boty, až se ti tam udělaj takový malý bílý věžičky,
který sklepneš několika dupnutíma dřív, než se roztajou a studená voda ti
nateče dovnitř.
Líbí
se mi, jak sněží a přitom není zima.
A
líbilo by se mi dát ti ruce za krk a držet je tam. Pod límcem tvojí bundy.
Dívat
se ti přes ramena a smát se tomu, co vidíš za těma mejma.
Všichni
přece máme rádi, když sněží.
Všichni
přece máme rádi, když nám neni zima.
Všichni
přece... máme rádi.
