neděle 19. června 2011

Motýli

V noci se ti zdál sen. Takový ten sen, co je krásný, ale při tom smutný a děsivý. Takový ten sen, ze kterého se ráno probudíš a do večera nevíš, kde ti hlava stojí. Ruce se ti třesou, v žaludku ti létají motýli. Nemáš tyhle sny ráda, ale při tom nechceš, aby se ti přestaly zdát. Sedíš a nevíš, co s tím. Měla bys něco dělat, na něco se soustředit... ale? Ale nemůžeš.
Po chvíli to nevydržíš. Zvedneš se a jdeš ven a doufáš, že ti to pomůže. Ty naivní princezno z papírových hradů. Cos čekala?
Začal foukat vítr. Usmála ses?
Zrychluješ krok a dech a tep srdce a...? Třas rukou se přenesl do andante.
Rozpršelo se. Rozběhla ses a začala se smát na celé kolo. Běžíš v těch kapkách, všechno je ti jedno. Motýli odlétli a jsi zase sama. Jenže tobě to nevadí. Máš své sny.

Nakonec už nemůžeš, a tak se zastavíš a potichu se ptáš, jestli smrt bude taky tak krásná. Ještě pořád se trochu směješ. Nerada to přiznáš, ale cítíš, že motýli se zase vrátili.

Když jdeš večer spát, bojíš se usnout. Nechceš to prožít znova. Ten pocit prázdnoty a bezmocnosti... A všechno jenom proto, že -

Ale vždyť je to jedno, říkáš si nakonec a máš pravdu.