Rudými

Pršelo. Na tramvajové zastávce pod stříškou stály dvě šedesátnice, obě byly opilé, kouřily cigaretu a nahlas se smály pánovi, který stál vedle nich a hrál na foukací harmoniku, na lavičce o sklo zadní stěny měl opřenou kytaru a snažil se udělat dojem. Těžko říct, jestli to byl jejich starý známý nebo náhodný kolemjdoucí, osamělý vlk z kavárny, která měla dnes prodlouženou otevírací dobu, nebo jen potulný umělec snažící se dostát pochopení. Nabízel jim svá cédéčka, ta jedna si ho rovnou s chutí koupila.
Stojím tam a poslouchám, jak se ty dvě smějí a pobrukují si do rytmu jeho melodií. Se slovy, že na rozloučenou, protože už mu to brzy pojede, hraje Millera a ony zasněně broukají.
Směju se. Své rudé rty mám doširoka roztažené, i když jsem to tak dlouho nedělala, i když to vlastně hrozně bolí. Směji se, skoro už nahlas a do očí se mi derou hořké slzy. Mám chuť být s nimi chvíli stará, chuť znát tu Millerovu melodii, chuť si s nimi zazpívat. I kdyby měl najednou spustit tu trapnou profláklou o tom, že život je jen náhoda, zpívala bych. Život sice náhoda není, ale zato plyne jako voda, kterou láska ve víno promění, a tak se mi chtělo čím dál tím víc brečet, ale tak, aby si toho aspoň jedna z nich všimla a přišla blíž a řekla, abych s nimi byla chvíli stará a veselá. A já abych jí na to řekla, že miluju, jak jsou šťastné a tolik toho vědí, jak mají mokré boty a kouří cigaretu a je jim to všechno jedno.
A pak se zpoza rohu vynořila dvacítka, on popadl kytaru a deštěm utekl k jejím dveřím. Ty dvě se zasmály, zamávaly mu a odešly pryč.
Neuvěřitelné, mám chuť zašeptat a podívat se na toho pána, co stojí hned vedle mne, a dostat od něj pohled plný porozumění a obdivu. Neuvěřitelné.
Vytáhla jsem z tašky sešit a se širokým rudým úsměvem jsem se začetla mezi řádky. A zase se mi chtělo plakat. Štěstím. Prohrábla jsem si svoje zkudrnatělé vlasy, když se zpoza rohu vynořila dvanáctka, já nasadila kapuci a vyběhla do deště k jejím dveřím.
A ta krásná chvíle skončila. V temném okénku tramvaje vidím sebe, své vlnité vlasy, své modré oči a své rudé rty. Tyhle krásné chvíle jsou věčné.