A z krajiny přání, kde se cítím být konečně doma, píši výhružné dopisy pánům a jejich slečnám. Proč už jsi nikdy nenapsal, otevírám každý z nich a ptám se dál a dál, dokud papír stačí a ruka nebolí. Kde jsi nechal hlavu, co se ti v ní honilo a co vlastně chceš? Kdo jsi a proč už nechceš vědět, kdo jsem já?
Z krajiny přání, kde se cítím být šťastná, posílám mužům a jejich slečnám sladká lízátka s příchutí jahodovou. Proč máš tak naspěch, ptám se přitom a hloubám nad nepřetržitostí času. Říkají, že když potkáš opravdovou lásku svého života, čas se zastaví. Nemají pravdu.
Teď z krajiny přání, kde se konečně cítím být sama sebou, posílám úsměvy mužům a jejich slečnám. Vrať se a věnuj mi ještě jeden rozzářený pohled, šeptám ozvěnou a čekám, co bude dál. Jsi jenom přání a můžeš, co chceš.
V krajině přání, kde jsem konečně pevná v kramflecích, běhám po louce a myslím na muže a jejich slečny. Proč, syčím skrz zaťaté zuby a nechávám se dál a dál unášet vánkem věčných teorií a nápadů. Kdy přijde konec? Muži a jejich slečny stejně stojí někde opodál, hřejí si navzájem ruce v kapsách a protírají prokřehlé nosy. Mají své starosti, tak jako já, v krajině přání.
Z krajiny přání, kde se konečně cítím být doma, píši výhružné dopisy pánům, jejichž pohled se mi navěky vryl do paměti. Výhružné dopisy s mnoha otazníky. A každý z nich končím
S láskou, Tvá.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat