Otevřela jsem dveře a nahlédla dovnitř. Na stole stála váza se zvadlou kytkou. Všude kolem vysoké nánosy prachu. Oheň v krbu dávno vyhasl. Krajina za špinavým oknem byla zničená. Vyvrácené stromy, bahno, téměř vyschlá řeka, leklé ryby a mrtví ptáci. Na tom všem tlustá vrstva mastného popela. Šílené ticho. Mrtvo.
A pak to v rohu zavrzalo. Lekla jsem se a začala couvat zpátky ke dveřím. Byl tam on. Ale spal. Spal tvrdým spánkem na posteli, které jsem si přes všechnu špínu ani nevšimla. Spal tvrdě dál, bylo mu všechno jedno.
Tak takhle to tu teda vypadá... Tak takový on je...
Vyšla jsem z místnosti a zavřela za sebou dveře. Pryč od toho smutného pohledu. Pak mě napadlo... A jak to vypadá u mě?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat