Ke konci školního roku je ve škole fakt voser. Ne, že by před tím nebyl, ale aspoň se občas něco děje a o přestávkách bejvá na chodbách šrumec. Jenže teď je půlka školy na debilních výletech, jenom my nikam nejedem a musíme tam trčet a uklízet třídu.
To ovšem není jediný problém "Zlatomodrého konce stařičkého léta". Dneska byl totiž tak blbej den, že to ani možný neni!
Ráno jsem nastoupila do metra... Pan řidič strašně pospíchal, na každý zastávce hlásil ať urychlíme výstup a nástup a celou cestu z Vltavský na Opatov dal za 19 minut... Borec! Jenže já byla na stanici busu o deset minut dřív než normálně, tudíž jsem stihla dřívější autobus, tudíž jsem pak deset minut stepovala před zavřenou školou... Zase blbě!
O velký přestávce jsem si šla koupit do bufetu sekanou. Celý rok jsem si ji odpírala, páč je to nezdravý a karcinogenní (a kdoví co ještě), ale teď jsem si řekla, že jdu na jinou školu a že mám poslední možnost dát si sekanou. Tak jsem si ji dala a hádejte... Mě to vůbec, ale vůbec nechutnalo! To už jsem byla fakt votrávená, ale nebyl to konec tohohle strašlivýho dne.
Po škole jsem si chtěla jet koupit stojan na pozoun. Ani jedna z tramvají prostě nemohla jet o půl minuty pozdějc. Ujeli mi všechny před nosem. Když jsem se dostala do jedněch hudebnin, zeptal se mě sympatický prodavač, co že je to pozoun... Vycouvala jsem.
Ve druhých jsem byla úspěšnější, ale stojan byl o dvě stovky dražší, než jsem čekala. Co se dá dělat, koupila jsem ho. Chtěli mi prodat k tomu i nástroj... Řekla jsem že jeden doma mám. Hlavně jsem s sebou fakt neměla 20 000 navíc... Když jsem vycházela z obchodu - bim jí - další tramvaj mi ufrnkla
Bezva. To už jsem byla nasraná! Když jsem jela domů, přemejšlela jsem, jaká jobovka mě čeká tam. Zatím nic... No však ono to do večera přijde!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat