Vosum

Charles Bukowski
polovinu svýho života
prošukal
a druhou polovinu
prospal
vožralej v popelnicích.

Pak se oženil
a zestárnul
a nezbylo mu než
chlastat,
chodit na dostihy
a nadávat na svoje kočky,
co mu chcaly do počítače.

A nakonec umřel.

A bylo po něm.

Už asi umřely
i ty kočky.

A jeho počítač
asi vydražili.

A jeho dům
prodali.

A jeho básně
naskládali
do několika sbírek
a vydali,
aby mu zajistili
nesmrtelnost
a aby mladejm lidem jako jsem třeba já
vytvořili
něco mezi
životním vzorem
a odstrašujícím příkladem.

On měl stejně pravdu,
když říkal,
že na světě neexistujou
žádný krásný ženy
ani žádný silný chlapi.

On to přece musel vědět,
když polovinu života
prošukal
a druhou
prospal
vožralej v popelnicích.