Jenom tak stála v dešti a dívala se na obzor. Nechávala vodu, aby jí zničila její dokonalý účes, její krásné šaty. V ruce držela skleničku od dávno vypitého šampaňského. Na dně ležela jedna jediná jahoda a ta se teď pomalu začínala koupat v dešťové vodě. Kapky cinkaly o sklo a rušily nepřetržité šumění deště. Nevěděla, co tam dělá, kde se tam vzala a proč je takhle oblečená. Nepamatovala si, že by kdy vzala do ruky sklenku šampaňského. Nevybavovala si, co bylo předtím. Nechtěla.
Škrtnout... Zapomenout... Nepřemýšlet.
Položila sklenku na zem, zastrčila uvolněný pramen vlasů za ucho a odešla.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat