Nymfa... vodní nymfa... najáda. Nejkrásnější ze všech. Žila tam hluboko pod hladinou a se svými družkami si splétala dlouhé zelené vlasy do copů. A jmenovala se Sýrinx. Všichni bohové po ní toužili. Říkalo se o ní, že je krásná jako sama Artemis. Její otec byl bohem veliké řeky protékající horskými pastvinami. Dravé a nelítostné řeky. On sám byl stejně nelítostný.
Pan... horský pan... první ze všech panů... Pan. Vlastní matka se ho lekla a utekla od něj, jak byl ohavný. Ale bohové ho milovali. Nejvíce pak bůh všech radostí a oslav... Dionýsos. Pan chodil po horách a pásl Dionýsovi ovce.
Jednoho dne uviděl na louce překrásnou nymfu. Spatřil Sýrinx. A zamiloval se do ní. Šel k ní, chtěl ji požádat o ruku, chtěl s ní být. Ale ona se lekla jeho ohyzdnosti a v hrůze utíkala zpět k řece. Zpět ke svému otci. A po cestě prosila všechny bohy o pomoc.
Pan ji ale doháněl. Už cítila jak se po ní natahuje, když ji bohové vysvobodili... Na břehu řeky se Sýrinx přímo před zraky Pana proměnila v rákos.
Ale když už ji Pan jednou viděl, nemohl bez ní žít. A tak uřízl několik šlahounů rákosu a vyrobil si z nich flétnu. A hrál po horách... Do konce svého života nešťastně hrál píseň o krásné Sýrinx, kterou viděl jen jednou, ale na kterou už nikdy nezapomene. A lidé v údolích rádi poslouchali jeho píseň lásky.
A Sýrinx...? Nikdy se neproměnila zpět. Neměla utíkat před ošklivostí... Jen když zafouká vítr, začne lechce ševelit. Jakoby říkala: "Odpusť..."
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat