Denunciace

To jsem tak jednou (v úterý) šla ráno na tramvaj (Nebo ve středu? Teď vůbec nevim, buď to bylo v úterý nebo ve středu...) a ona jela o dvě minuty dřív. (Sketa!) Ještě jsem jí dobíhala, udržovala jsem vizuální kontakt s ridičem, kterýžto na mě pobaveně hleděl a pak mi zavřel před nosem. (Skeťák!) Tak jsem přemejšlela, co udělám. Jestli mu kopnout do dveří nebo na něj zavolat něco hodně sprostýho. Nakonec jsem se rozhodla, že neudělám ani jedno, ale něco mnohem horšího: Chytim ho na Hradčanský!
Tak jsem naskočila do hnedjedoucí pětadvacítky a už jen myšlenkama ji poháněla, aby se kurnik necourala jak žížala a trošku hejbla nápravou. Následoval zběsilý úprk na X-jedničku, která taky po většinu času spíš stála než jela, a mě najednou nezbejvalo nic jinýho, než si v duchu kousat nehty... Těsně před Hradčanskou jí naštěstí nevyšel zvrácený nápad provozat oblíbený sport "Stání na semaforu" a tak jsme hladce projeli křižovatkou (kde už byla na Chotkových Sadech vidět ta proklatá jednička... - Vítězoslavný úsměv na mé tváři :o)).
Volným krokem jsem se přemístila na tramvajovou zastávku a ještě chvilku čekala, než mě ta pomalá a ucouraná tramvaj dohnala. Nastoupila jsem, pohodlně se rozvalila na sedadle a pohledem propichovala řidiče v zrcátku. Ještě si mě nevšimnul... Ještě ne... Ale on si všimne... Časem... Za chvíli... Až tu nebude tolik lidí... Nebo až budu vystupovat...
Všimnul si. :o) A koukal jako slaneček na tatranku, když jsem při vystupování procházela kolem jeho kabinky. Nejdřív jsem mu taky chtěla na oplátku věnovat pobavený pohled, ale nakonec jsem si řekla ne. Že (aby si nemyslel, že z toho mam třeba ještě srandu) se zatvářim pěkně tvrdě, jakože mě fakt nakrk, ale že jsem mu to nandala. Ale koutky mi fakt brutálně cukaly, páč kdybyste viděli jeho výraz... No to byste se ze srdce zasmáli se mnou. :o)
Takže pro příště, vážené Dopravní Podniky, vedu 1:0!