pondělí 24. září 2012

Jak jsem se měla

Uprostřed šedivýho dne vyrostly na dlouhejch chodbách koleje stovky a stovky barevnejch deštníků. S úsměvem jsem je pozorovala. Přála jsem si taky mít deštník.
Uprostřed šedivýho zamlženýho dne seděla jsem v pokoji na koleji a přála jsem si, aby buď přestalo pršet, anebo abych měla deštník. A možná tenkej svetr pod letní sáčko.
Uprostřed šedivýho zamlženýho popelavýho dne hodila jsem další tabletu šumivýho panadolu do hrnečku s vodou a pak čekala, až budu moct zapíjet migrénu.
Uprostřed šedivýho zamlženýho popelavýho vlhkýho dne, napadlo mě, že bych už měla jít na přednášku. A že bych si měla na cestu ohrnout nohavice džín a po cestě koupit další krabičku šumivýho panadolu.
Uprostřed šedivýho dne otevřela jsem na koleji lahvičku coca-coly a nikam jsem nešla.

3 komentáře:

K. G. řekl(a)...

A máš deštník? Teď vlastním pět: jeden svůj skládací, jeden Petrův skládací, jeden zelený a dva černé, poslední tři neskládací. Nejraději nosím černý.

Ta co věří na zázraky řekl(a)...

už mám. neskládací zelenej. nebo spíš zelenkavej. a jako na potvoru teď vůbec neprší.

K. G. řekl(a)...

Ono určitě bude pršet. Určitě jednou bude.