Trochu mi to připomnělo jeden sen, kterej se mi už leta vrací. V tom snu přijdu domů a zjistim, že jsem z kabelky ztratila něco fakt cennýho, chvíli jsem zděšená, ale pak si uvědomim, že je to jenom sen a že ve snech si můžu dělat, co chci. Tak si řeknu, že tam tu věc chci mít zase zpátky a ona tam hned je. Tohle bylo podobný.
Ty brejle jsem z krosny vyndala a přinesla ke srubu, zatímco krosna už jela s tátou do Prahy. No a pak celý to pouzdro s nima najdu v Praze a ještě k tomu na dně, kam si je ze zásady nikdy nedávám, protože je vždycky balim jako poslední až úplně navrch?
Muselo se mi prostě jenom zase něco zdát.
No ale hlavně jsem vám chtěla říct, že děkuju a že mi už teď chybíte. Já říkala, že nechci domů.
Vaše
1 komentář:
Ahoj Mrkvičko, ráda bych věděla, jak ti je, chtěla bych číst tvoje další zápisky... I když sama tomu taky moc nedám a nepíšu. K. G.
Okomentovat