Prší a venku je hnusně. Prší a venku je tma, prší tam už skoro dvacet čtyři hodin v kuse a nehledí to přestat. Prší a hned v první chvíli, kdy jsem se dneska ráno posadila na posteli, se mi zamotala hlava a ještě pořád to nepřešlo. Prší, prší tak, že jsem se musela přidržet stěny. Prší a kočka se mi otírá o nohy, asi celou noc spala a teď je jí podobně jako mně. Prší a pršelo celou noc, do něčeho jsem šlápla, jsou to kočičí blitky, takže asi v noci nespala, to je z toho, že je tu taková tma. Prší a kočka má hlad, já ne, je mi z toho všeho špatně.
Prší a nikam se mi nechce, nic nechci dělat, nikoho nechci vidět a s nikým nechci mluvit.
Prší a já se silou vůle nutím vyrazit ven, na nohou mám holinky, v ruce deštník, i když neprší zase až tolik, jenom pořád a studeně a já nechci mít mokrou hlavu. Prší a mně se líbí, jak můžu beztrestně šlapat do kaluží. Prší a lidé na tramvajové zastávce se mačkají pod stříškou budky, aby nezmokli, nevím, proč s sebou nemají deštník, až na tu jednu, ta ho má, ale nechápu ji. Prší a ta slečna stojí pod stříškou budky a nad sebou drží rozevřený deštník, divně si mě prohlíží, jako bych já byla ta mimo, když s rozevřeným deštníkem stojím na dešti.
Prší a já nic nechápu, nic se mi nechce, nad Prahou visí ocelové nebe, tak se před ním schovávám do tramvaje, která je plná lidí. Prší a okénka tramvaje jsou zevnitř zamlžená, je to trochu nechutné, vlastně okolo sebe vidím všechny ty bacily a vidím, jak je dýchám a dostávám do sebe. Prší a paní v kožených rukavicích, nad kterou stojím, otírá okno, aby viděla ven, asi se chce podívat, asi to tu nezná, asi neví, jak to tu vypadá, nebo chce utřít ty viditelné bacily a neuvědomuje si, že je akorát všechny dostává na tu svoji koženou rukavici. Prší a já si chci sednout na její místo, jen co se zvedne a vystoupí.
Prší. Prší a je hnusně, už sedím, je mi strašná zima a vůbec nechápu, kdo to všechno vymyslel. Prší a mně se nic nechce, nejradši bych si lehla a usnula nebo se aspoň na všechno vykašlala. Prší a já mám dojem, že mi tady v té tramvaji snad proprší mládí.
Prší a já čekám, kdy to konečně skončí. Prší.
pondělí 16. dubna 2012
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat