Ale teď žluto...

Žlutě tě mrazí v prstech, žlutě se ti točí hlava, žlutě ti létají v žaludku žlutí motýli. Žlutě máš vymalováno v srdci, žluto je za okny, žlutá ti tryská z úst, když se směješ. Žluté se nemůžeš dotknout, ale je pořád v tobě. Nesmí spát, protože žlutá nespí. Žluto máš v hlavě, tvoje nohy nechávají žluté šlápoty. Každý papír, který popíšeš, zežloutne. Žlutě ti září oči, když přemýšlíš, žluté tóny letí vzduchem, když zpíváš. Jen tak. Sama pro sebe, na slunci i v dešti, který je mimochodem také žlutý, jen co se dotkne tvé hlavy. Jsi žlutá, má milá. A děláš žluté věci, až se někteří diví, že ještě stále můžeš. A ty se na ně jen žlutě usměješ, řekneš několik žlutých slov. A oni vědí. Taková zůstaň, nejdražší. Takovou tě mám ráda. Taková vytrvej.