čtvrtek 7. ledna 2010

Do sedmi

Počítám do sedmi. A občas do padesáti. A pak se směju a pláču a směju a pláču.
Nebo skáču, usmívám se a myslím na to, co nikdy nebude. Protože si to nepřipouštím.
Protože se těším, až zas bude svítit slunce. Na šaty, na kolo, na smějící se stromy a meruňky.
Protože meruňky jsou lepší než broskve, ačkoliv když jsem byla malá, brala jsem to opačně.
Protože stromy jsou moc vysoké a nikdy jsem na ně neuměla lézt, ale znám jeden, na kterém vysedávám skoro pořád.
Protože kolo je kulaté a kutálí se jako kulička až na to, že na pohádku o Jácíčkovi už jsem moc velká.
Protože když šaty, tak žluté.
A tak počítám do sedmi.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Dost dost dobrý! Ale broskve sou jeste porad lepsi...:) s.