Babičky v tramvaji

Dobíhám tramvaj, zadýchaně si sedám na volné sedadlo, po chvilce nepřítomně hledím z okna.
Stařecké hlasy u předních dveří: Tak čó, paní Hjadečkáá?! Jak to jděé?
Odpověď: Ale dobžé, dobžé. A čo vý?
Tímto stylem asi pětiminutové rozebírání zdravotního stavu (od vypadávání zubů po ty naše vnoučátka) - zkrátka nějaký odborný lékařský pindy.
Pokračování rozhovoru po chvíli: A kde vyštupujeté?
Odpověď: Až tám, na té... Šibeliově, pšeče, né?
Dále: Jó, jó... pšečé...
Chvíle ticha, občas mlasknutí. Pak se jedna z dam zvedá.
Druhá: Ale počkejtěé. Tohle eště není Šibeliova, né?
První: Já še mušim žvednout už tadý. Já bych to jinak neštihlá...
Konec