Dneska? Možná... ale taky možná jindy. Necháš se překvapit, ale chceš, aby... Prostě chceš! Čas není, den nebo noc?
Konečně. Jdeš, utíkáš, bojíš se a přitom nemáš strach. A potom? Ticho... Velké černé nic, pustá prázdnota a jen zvuk křupajícího sněhu pod tvými podrážkami. Takže jindy... Třeba příště. Snad příště.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
pes
priste to uz nemusi prijit
Okomentovat